Hnojení akvarijních rostlin IV. - Hnojení high-tech akvárií

V těchto typech akvárií s hustými porosty jsou i poněkud jiné požadavky na filtraci.  Stále platí, že pokud možno bráníme intenzivnímu víření hladiny a silnému proudění vody. Rostliny  jsou evolučně přizpůsobeny tomu, že dokáži chemicky ovlivňovat své okolí. Jednak specifickými výměšky dokáží ovlivňovat mikrobi a příjem látek v kořenové zoně. Podobně rostliny vyvinuly způsob příjmu CO2 i v alkalické vodě, kde je přirozený obsah CO2 velmi malý. Rostliny v těchto podmínkách snižují pH vody v těsném okolí listů tzv. protonovou pumpou  a tak si uměle zvyšují koncentraci CO2. Silné proudění vody efekt těchto procesů snižuje. Rostlinám prostě až na vyjímky silné proudění nesvědčí.

Platí: silné proudění kazí vodu, nesvědčí kytkám a podporuje řasy. 

Přesto je nutné v hustě zarostlých akváriích filtrovat s větší intenzitou a zajistit optimální proudění vody, které 

• zajistí  distribuci živin v akváriu 

• brání usazování nečistot v rostlinném porostu (odumřelé části rostlin, kal). Nečistoty vytvářejí podmínky pro bujení řas a nedostupnost kyslíku v kořenové zóně a tím zhoršení růstu.

Proto je nutné tento typ akvárií filtračně spíše předimenzovat tím způsobem, že dbáme na co největší objem filtračních medií a spíše pomalou průtočnou rychlost. Používáme vnější a nikoliv vnitřní filtry. 

Pro zajímavost jeden z nejlepších světových aquascaperů, Josh Sim, používá na 600l akvárium tři vnější filtry Eheim Professionel 4.

Přiměřeně výkonná filtrace je samozřejmě možná jen za předpokladu, že používáme CO2 z tlakové lahve. Jinak by nastal silný deficit CO2 a posun pH do alkalické oblasti.

Čím se liší hnojiva pro high-tech rostlinná akvária od univerzálních hnojiv určená pro low-tech akvária?

• Mají mikroprvky ve vhodném poměru, zatímco univerzální hnojiva staršího typu mají mikroprvky v nevhodném poměru. Je to způsobeno tím, že receptury byly odvozeny od hnojiv používaných v zahradnické hydroponii. Problém je, že chemizmus akvarijní vody se podstatně liší od chemizmu hydroponického roztoku. Akvarijní rostliny současně mají jiné požadavky než zelenina nebo okrasné květiny. Pokud hnojíme jednou za 14 dnů nebo jednou za měsíc, nijak se to neprojeví. Pokud ale hnojíme častěji, začnou se stopové prvky v akváriu hromadit. Nejčastěji je to měď a zinek. Tyto prvky potom blokují využití železa takže rostliny jsou bledé, špatně vybarvené. Nevhodný poměr mikroprvku současně zablokuje zpracování a využití dusíku v rostlině, takže rostliny začnou jevit známky jeho toxicity. Měď ve větší koncentraci je také toxická pro některé ryby a hlavně pro bezobratlé - krevety, raky apod.

• Obsahují dusík. Silné světlo a CO2 žene rostliny do intenzivního růstu a mají zvýšenou spotřebu dusíku a fosforu. Dusík je běžnou součástí high-tech hnojiv. Fosfor se sráží s řadou stopových prvků a s vápníkem do nerozpustných sloučenin. Proto existují odděleně hnojiva obsahující stopové mikroprvky a hnojiva obsahující makroprvky včetně fosforu.

• Jsou koncentrovanější

V tabulce najdete porovnání obsahu mědi a železa v některých známých hnojivech. Je patrné, že high-tech hnojiva - Master a Seachem Flourish mají obsah mědi Cu více než 1000x menší než"zemědělská hnojiva" Tenso a Plantex. To je důvod, proč Tenso a Plantex jsou pro hnojení akvárií nevhodné. Jak se projevuje vysoká hladina mědi na rostlinách najdete ve fotodokumentaci níže v tomto článku.

a) Silně nasvětlená akvária s výkonným LED osvětlením, přídavek CO2 z tlakové láhve, pokryv dna rostlinami 50-100%, převaha pomalu rostoucích rostlin

Aplikujeme Bioflor Master na spodní hranici doporučené dávky, tedy asi 2,5ml/100l každý den.

b) Silně nasvětlená akvária s výkonným LED osvětlením, přídavek plynného CO2 z tlakové lahve, pokryv dna rostlinami 50-80%, převaha rychle rostoucích rostlin

Aplikujeme Bioflor Master v rozmezí 2,5-5ml/100l každý den. Kombinujeme s přípravkem Makron NPK.

c) Silně nasvětlená akvária s výkonným LED osvětlením, přídavek plynného CO2 z tlakové lahve, pokryv dna rostlinami 80-100%, převaha rychle rostoucích rostlin

• Lean water - "chudá" voda spočivá v dávkování hnojiv v malém množství tak, aby rostliny dávku ještě ten samý den spotřebovaly. Jednotlivé makro i mikro prvky jsou potom ve vodě téměř neměřitelné a rostliny přesto nestrádají. Výhodou metody je, že ve vodě je obsaženo nízké množství živin. Vzájemně si mezi sebou nekonkurují a omezuje se riziko vzniku řas v důsledku přehnojení. Rostliny při této metodě rostou pomaleji, nedá takovou práci je formovat a zastřihovat. Při nízkých hladinách dusíku se omezuje tvorba chlorophylu, takže začnou převládat červené pigmenty typu karotenoidů - rostlina je více zbarvena do červena.  Nevýhoda této metody je, že někdy dobře neodhadneme dávku hnojiva a hrozí riziko, že rostliny nebudou mít dost  živin, zpomalí se metabolizmus a objeví se řasy. Lean water je tedy způsob hnojení vhodný spíše  pro středně osvětlená akvária, s převážně nenáročnými rostlinami.

• Estimate Index - spočívá v udržení optimální koncentrace mikro i makroprvků ve vodě, takže je lze bez problémů stanovit chemickými testy. Výhodou je, že při velké hustotě osázení a silném světle rostliny nehladoví a nejsou tak limitovány v růstu. Na druhou stranu vyšší hladiny prvků si mohou mezi sebou konkurovat, vzniká tzv. antagonizmus prvků. Rostliny se také musí častěji zastřihovat.

Stanovení výše dávky je tady zásadní a bez dostatku zkušeností poměrně složitá věc. 

Je nutné se na rostliny naučit dívat, soustředěně je pozorovat, udělat si na ně tzv.oko. Pozorování je dobré doplnit testováním vody.

Antagonismus mezi jednotlivými prvky

Přesto se stane, že i při nejlepší snaze se nám nedaří najít ten správný postup. Proto uvádíme nejčastější úskalí, ke kterým při hnojení dochází. Větší množství živin má tendenci si mezi sebou konkurovat a tak nadbytek jedné živiny bude blokovat příjem jiné, tento jev se nazývá antagonismus prvků. V tabulce níže je vidět antagonismus mezi jednotlivými prvky.
Z mikroprvků se většina akvaristů soustředí na železo, kterého rostliny opravdu potřebují ze všech mikroprvků nejvíce. Železo je vnímáno jako cesta ke krásně sytě vybarveným a bujně rostoucím kytkám. I zde ale všeho moc škodí a rostliny se tak dají nadbytkem železa také velmi lehce poškodit. Pro rostlinu jsou klíčové dva pochody. Kromě fotosyntézy to je příjem a zpracování dusíku. 

Velmi často se projeví při nadbytku draslíku nebo při přehnojení rostlin dusíkem v amonné formě. Tyto dva kationty zablokují příjem vápníku. S tímto jevem se setkáme často hlavně u  vody s nízkou celkovou tvrdostí (°dH < 5), které mají malý obsah vápníku.